Můžeš Boha opustit, ale nemůžeš zabránit, aby Tě hledal. Můžeš Boha nenávidět, ale nemůžeš zabránit, aby Tě měl rád. Můžeš se rozhodnout proti Kristu, ale On se na Golgotě rozhodl pro Tebe. Sv. Jan Pavel II.

"Mezi společností s Bohem a bez Boha je propastný rozdíl. Společnost bez Boha staví do centra člověka, který se zoufale snaží za všech okolností držet v ruce kontrolu nad životem. Společnost ponechávající prostor Bohu – nejen jako vzdálené myšlence, ale jako účastníku přítomnému v životě – staví na místo iluzorního přesvědčení o lidské kontrole důvěru. Důvěru v Boha, kterou jsem si nedal sám, ale která povstala ve mně. Důvěru, že jsem součástí dobrého plánu také ve chvíli, která vyžaduje utrpení a oběť z lásky. Stojíme před prastarou potíží, kterou má člověk, když musí přiznat, že Boha potřebuje, je na něm závislý, ba dokonce je jeho dlužníkem."
- Rádio Vatikán

Věci, které si myslíme, že potřebujeme, a věci, které Bůh ví, že potřebujeme, jsou občas dvě různé věci.

Bůh odmítá hříchy. Hříšník se však může kdykoli vrátit k Bohu jako marnotratný syn k milosrdnému otci. Boží láska k němu nikdy nepřestává. Jen musíš vyjít. A to hned.

V knize "O Karlu IV. a jeho době" stojí citace Otce vlasti o jeho pobytu ve městě Pavii. Otrávila se tam jeho družina jedem v jídle, který tam poručil přimíchat milánský náměstek Azza Visconti. Karel IV. otráven nebyl, neboť nechtěl pozřít jídla před bohoslužbou.