TOP titul českých chrámů? Jednoznačně Nanebevzetí Panny Marie!

Když se člověk narodí, dostane jméno a nezřídka je i pokřtěn. Obdobně je tomu s kostely. Dostanou své jakoby jméno – nesou nějaký titul, jsou zasvěceny nějakému světci, kupříkladu se mluví o kostelu „svatého Václava“, nebo nějaké události z evangelií, například se tak na jihu země nachází chrám „Vzkříšení Páně“ a podobně.  Když pak během roku přijde na oslavu jména, jež nese označení svatyně, bývají v obcích a městech patřičné oslavy nazývané „pouť“ či „pout“ anebo „hody“. Křtu člověka odpovídá posvěcení kostela, kdy je stavba vyňata ze všeho profánního a zasvěcena pouze posvátnému. Připomínka této události se lidově nazývá „posvícení“.

            Země požehnaná

Je faktem, že území České republiky je krajinou přirozeně křesťanskou. Vždyť je posetá kostely, kláštery, poutními místy, Božími mukami. Svým způsobem čeká na svou „renesanci“, znovuzrození a znovuobnovení. Je-li tedy plná kostelů a kaplí, je nasnadě hádat, jaký je jejich nejčastější titul. No schválně, zkuste to… Že by bylo v naší vlasti nejvíce kostelů sv. Ludmily či sv. Jana Nepomuckého anebo sv. Cyrila a Metoděje? Kdepak! Ten, kdo hádal zasvěcení Panně Marii, vyhrál. Ale konkrétněji ze všech mariánských titulů je to patrocinium Nanebevzetí Panny Marie. Současně se jedná o jeden z největších katolických církevních svátků, který se slaví 15. srpna každého roku a v sousedních zemích je umocněn i tím, že jej slaví jako státní svátek.

Cit lidu a historie

Co je psáno, to je dáno. Ale ne vždy. Úředního zapsaní do slavnostních listin Vatikánu a církve se nauka o nanebevzetí Marie dočkala v podstatě až dosti pozdě po rozšíření křesťanství. Stalo se tak přičiněním papeže Pia XII., který Matce Boží připisoval své zázračné uzdravení a snažil se jí tímto aspoň trochu splatit dluh.

Ovšem úřední dogmatizaci 1.11. roku 1950 dávno předcházelo všeobecné přesvědčení lidu, jemuž se říká „smysl pro víru“ („sensus fidei“). Věřící lidé o tom, že si Ježíš vzal svoji maminku k sobě, byli po dlouhá staletí skálopevně přesvědčeni. Měli za to, že tělo té, z jejíž buněk bylo spřádáno jeho tělo, nemohlo být porušené hříchem, že bylo Božím svatostánkem, a tudíž se nemohlo jen tak rozpadnout v prach. Například křesťané v Jeruzalémě společně oslavovali tento svátek již v 5. století, od 6. století jej slavil celý křesťanský Východ a od 7. století se začal oslavovat v Římě.

Cesta a cíl

Člověk podle mínění filosofa a teologa Dominika Pecky není „nula na dovolené“: že by se v nějakém čase a prostoru vynořil na tomto světě a poté skončil v propadlišti dějin. Odněkud totiž vzešel a někam směřuje. Je-li na cestě, nutně směřuje k cíli. Lidé hledají a vnímají mnoho různých cílů. Pro křesťany však právě slavnost Nanebevzetí Panny Marie má naprosto výmluvnou a jedinečnou hodnotu: svůj cíl spatřují v nebi. Vědí, že sami ze svých sil jej nedosáhnou a očekávají milost z nebe. Ano, české přísloví „člověče, přičiň se a Pán Bůh ti pomůže“ v sobě skrývá velkou moudrost.

Vše dobré k výstupu tam nahoru! otec René