Dle tělocvikářů se oblíbenost jejich předmětu dost otočila. Na „obávanou“ hodinu nosí žáci a studenti stále víc omluvenek. Neochota k tělesné námaze může ale prozrazovat i nízkou odolnost ve vztazích. Sport, který učí člověka zdravé soutěživosti, překonávání sebe samého, spolupráci, hře fair play a podobně, rozvíjí vytrvalost. Na poli lidských vztahů se analogicky smysl pro vytrvalost často označuje jako věrnost. Rovněž zde můžeme být běžci na dlouhé tratě nebo žel jen na ty krátké.

Doba mediální. Čelíme rozlišování mezi pravdou a lží. Píše-li manipulátor, že kolečko je hranaté, nalezne řadu fandů. Přítomnost objektivních žurnalistů a korektních spisovatelů je zoufale důležitá!

Podle Bible skutečný odpočinek a mír uprostřed utrpení často přicházejí po modlitebním zápasu.

Někdy můžeme mít pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Přímluvná modlitba je však duchovní zbraň těžkého kalibru.

S mobilem pořád u ucha. Musí se přece využít hluchá místa během dne. Vydojit každou minutu. V autobusu, obchodě, před ordinací. Bez empatie k okolí. Bez celkového efektu: vyhoření vás vrátí na start.

Víkend. Jako vždy je dnes v pátek sváteční den pro muslimy, v sobotu pro židy a v neděli pro křesťany. Každý v něco nebo někoho jistým způsobem věří. Důvěryhodný ve víře je pak ten, kdo má ryzí srdce.

Už je to tak na tom širém světě - všechno krásné trvá. Pro ono čekání je to krásné, jinak by to tak krásné nebylo. Matky po devět měsíců nosí pod srdcem plod svého života – a musí se čekat. V rostlinném a živočišném světě mnoho cyklů trvá – a musí se čekat. V umění se tvoří hezká díla – a musí se čekat. Tím je vše hodnotnější, jak čteme v Malém princi: „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“

K dnešnímu pozvání do společenství židů také ostatním národům (1. čtení) i k uzdravování Ježíše v pohanských městech Tyru a Sidonu, kterými ti "pravověrní a konzervativní ve víře" pohrdali (evangelium), o otevřenosti dveří církve a kostelů může inspirovat přiložená fotografie. ;-)

Je velice zajímavé sledovat vývoj představ o vztahu křesťanství a práce. To si je vědomo, že sám Ježíš po vzoru svého pěstouna sv. Josefa pracoval jako tesař. Podobně Ježíšovi učedníci si na živobytí vydělávali fyzickou prací, zejména jako rybáři. U pouštních Otců i svatého Pavla máme jasný důraz kladený na fyzickou aktivitu.