/Anglické sestry se modlí za své pacienty před začátkem směny - Leeds, Yorkshire, 1956/

Že je možné nechat se uzdravit v obecní knihovně, slyšeli letos obyvatelé nejmenované vsi na Moravském Slovácku v hlášení místního rozhlasu. Léčitel avizoval vstupné jako dobrovolné - tož proč ne?

„První křesťané dali svátečnímu dni krásný název: dies Dominica - den Páně. Byl to zpočátku státně pracovní den, ale to jim nevadilo; po práci se shromaždovali ke slavení a radovali se z toho, že toho dne Pán vstal z hrobu a přemohl smrt, že toho dne sestoupil Duch svatý na apoštoly. Bratrská láska je vedla, aby se scházeli do společenství. Láska k Pánu Ježíši je vedla k naslouchání jeho slovu, ke slavení eucharistie.

Horka ne horka - léto je přece období svateb! S dobrými pokrmy u prostřeného stolu včetně klasické svíčkové. Ovšem je skutečně potřeba nějaké oslavy a nota bene obřadu, když se dva lidé mají rádi?

„PO STALETÍ TOMU TAK JE: KDYŽ LIDÉ ZASVĚCENÍ BOHU TIŠE ROZMLOUVAJÍ SE SVÝM PÁNEM, PŘIPRAVUJÍ SE UDÁLOSTI CÍRKEVNÍCH DĚJIN S VELKÝM DOSAHEM.“

Konečný odchod bližních nás hodně překvapí a zarazí: najednou toho zůstalo tolik nedopověděného, nedokončeného, nepromilovaného, neprožitého…

"Nedávný průzkum ukázal, jaké vlastnosti věřící očekávají od faráře:
Káže přesně dvacet minut, často odsuzuje hřích...

Láska. Textovky plné srdíček? Sex a něžnosti? Nebo byznys? Jakože něco za něco? Anebo oběť? Je otázkou, co to vlastně mít rád znamená. Jisté je, že každý touží mít někoho, pro koho znamená celý svět.