„První křesťané dali svátečnímu dni krásný název: dies Dominica - den Páně. Byl to zpočátku státně pracovní den, ale to jim nevadilo; po práci se shromaždovali ke slavení a radovali se z toho, že toho dne Pán vstal z hrobu a přemohl smrt, že toho dne sestoupil Duch svatý na apoštoly. Bratrská láska je vedla, aby se scházeli do společenství. Láska k Pánu Ježíši je vedla k naslouchání jeho slovu, ke slavení eucharistie.

Kdyby se jich byl někdo ptal, jestli jsou povinni jít v neděli do kostela, byli by udiveně odpověděli: Kdo tu myslí na povinnost? My bychom bez nedělní bohoslužby ani nemohli žít! Nedělní eucharistie, to je přece nesmírný dar, dar vykupitelské lásky Ježíšovy! Kde jinde bychom získali sílu k dobrému životu pro celý týden, k budování spravedlivějšího světa, než je ten dnešní. Kde jinde bychom prožili radostné vědomí, že nejsme osamělí, že jsme rodina božích dětí.

Rozhovor našeho spolubratra kněze s jednou mladou paní, která mu řekla: „Víte, pane faráři, já sice do kostela nechodím, ale poctivě se starám o své staré rodiče.“ A mluvila pravdu. On jí na to řekl, že cítí odpovědnost ke svým rodičům za dar života, vychování, ale jak je možné, že upírá úctu Bohu, který je počátkem veškerého dobra, které přijímáme? Zarazila se a od té doby ji pravidelně vidíval účastnit se nedělních bohoslužeb.“

Požehnaný den Páně!