"Mezi společností s Bohem a bez Boha je propastný rozdíl. Společnost bez Boha staví do centra člověka, který se zoufale snaží za všech okolností držet v ruce kontrolu nad životem. Společnost ponechávající prostor Bohu – nejen jako vzdálené myšlence, ale jako účastníku přítomnému v životě – staví na místo iluzorního přesvědčení o lidské kontrole důvěru. Důvěru v Boha, kterou jsem si nedal sám, ale která povstala ve mně. Důvěru, že jsem součástí dobrého plánu také ve chvíli, která vyžaduje utrpení a oběť z lásky. Stojíme před prastarou potíží, kterou má člověk, když musí přiznat, že Boha potřebuje, je na něm závislý, ba dokonce je jeho dlužníkem."
- Rádio Vatikán

Věci, které si myslíme, že potřebujeme, a věci, které Bůh ví, že potřebujeme, jsou občas dvě různé věci.

Bůh odmítá hříchy. Hříšník se však může kdykoli vrátit k Bohu jako marnotratný syn k milosrdnému otci. Boží láska k němu nikdy nepřestává. Jen musíš vyjít. A to hned.

V knize "O Karlu IV. a jeho době" stojí citace Otce vlasti o jeho pobytu ve městě Pavii. Otrávila se tam jeho družina jedem v jídle, který tam poručil přimíchat milánský náměstek Azza Visconti. Karel IV. otráven nebyl, neboť nechtěl pozřít jídla před bohoslužbou.