Stále jsi s námi, Ty, sluncem oděná
Na naší cestě hřbitovní.
Jsi začátkem i koncem,
Jsi světlem, kde je tma,
slza na ruce vraždění
Jsi výš nad krásu květu o Tvé podobě,
jsi níž než vězeň v cele.
Jsi v křídlech písně o Tobě,
jsi dítětem v modlitbě neumělé.
Jsi pevnou tvrzí válečného zděšení.
Sama, a dravec odešel
V kamenech valených na nás jsi ztišení,
jsi lípa za bzukotu včel.
Pastýřka ovcí jsi, znáš práci hospodáře
a v duších dětí budíš dobro, ničíš zlo.
Rodičko mlčení, jsi stále tichá záře
v naše sedmibolestno.
Sodomou vedeš ven
od plének Domku až po Golgotu.
Ty neopouštíš nás,
v kapličkách polních cest Jsi růžencem,
když v našem vydechnutí posledním
své Ave ukládáš.
(F. D. Merth)
