Moji milí farníci, moc a moc děkuji za vaši přízeň, zprávy, modlitby! Moc si toho vážím.
Tak trochu kvůli vám, abyste se měli správně rádi, jdu s kůží na trh, a kopíruji vám kousíček z rozhovoru pro časopis Překvapení, který vyjde. Ostatní nebudu prozrazovat, milá paní redaktorka by se na mě právem zlobila.
* Došlo vám, že jste se upracoval? Že toho prostě bylo moc na jednoho člověka?
* To ano. Chtěl jsem každému splnit sny. Někdy sobecké zájmy. Ale jedná paní doktorka přede mě postavila zrcadlo a zeptala se: „Tohoto člověka, kterého v zrcadle vidíte, Vám není líto?“ Řekl jsem s jistou bolestí v duši: „Ano.“