Představuji si, že jsem u toho, když se Ježíš poprvé setkává s Petrem a oznamuje mu, že se bude jmenovat Skála.
Vidím, jak se tyto scény dějí nikoli v minulosti, ale právě nyní. Píši příběh o tom, jak jsem já byl povolán, pro svou vlastní verzi Bible.
Navštěvuji před popravou Petra v jeho cele. Ohlíží se zpět na ten den, kdy ho Ježíš povolal, na vše, co uviděl, na vše, co se naučil, co cítil – na práci a na život, který by měl, kdyby nepoznal Ježíše.
I já se ohlížím zpátky. To volání je stále živé. Každý den mně kamsi zavane. Kam jsem byl včera povolán?
Ten hlas, který na břehu jezera promlouval k Petrovi a u hrobu k Marii – slyším ho, jak mi říká: „Pojď…povolám tě.“ Mám pocit, že ta slova v mém srdci ještě stále znějí. Nevím přesně, co znamenají, ale poznávám ten hlas a odpovídám mu.
