…“Pokud budu živ, bude viset na stěně jako připomínka jeho lásky ke mně!"
Jeden člověk má v obývacím pokoji na čestném místě zavěšený neobvyklý předmět - kus klacku.
Když se ho někdo zeptá, proč taková zvláštnost, začne vyprávět: „Když jsem byl malý, šel jsem jednou s dědečkem do parku. Bylo mrazivé zimní odpoledne. Dědeček šel za mnou a usmíval se, ale bylo mu těžko. Měl nemocné srdce, které už špatně fungovalo. Chtěl jsem jít k jezírku. Bylo celé zamrzlé, úplně celé! „To by bylo krásné, zabruslit si," vykřikl jsem. „Chtěl bych se rozběhnout a sklouznout se po ledu, aspoň jednou!" Dědeček si dělal starosti. Ve chvíli, kdy jsem vstoupil na led, dědeček řekl: „Buď opatrný." Příliš pozdě. Led mě neudržel a já jsem se s křikem propadl. Dědeček, který se celý roztřásl, chytil nějakou větev a natáhl ji směrem ke mně. Chytil jsem se jí a on táhl ze všech sil, dokud mě z díry v ledu nevytáhl. Plakal jsem a třásl se. Udělala mi dobře horká koupel a postel, ale pro dědečka to všechno bylo velmi vyčerpávající, příliš rozčilující. V noci podlehl silnému srdečnímu záchvatu. Náš zármutek byl nesmírný. Utíkal jsem k jezírku a našel jsem ten kus dřeva. Díky němu mi dědeček zachránil život a ztratil svůj! Pokud budu živ, bude viset na stěně jako připomínka jeho lásky ke mně!"
Proto mají křesťané ve svých domech uložené kousky dřeva ve tvaru kříže.