Možná sledujete seriál Smysl pro tumor. Podobně jako zahraniční předloha se snaží mít nadhled nad tíživou situací v životě, když se nečekaně v nečekaném věku dostaví vážná nemoc. Kvůli ní musí hlavní protagonista Filip postupně opouštět vysněnou podobu lékařské dráhy i roli aktivního sportovního hráče. Nerad se ani jednoho vzdává. Ale má stále menší imunitu, která je limitující – a aspoň na čas mu tak nic jiného nezbývá.
(Mimo jiné sám často přemýšlím, jak se vším naložit – nevěřil bych, že budu po mrtvicích denně tak slabý a unavitelný. Když učím děti ve škole, z toho všeho hluku se mně točí hlava a po jediné vyučovací hodině nejsem ničeho schopen. Výuky kurzu na univerzitě jsem se musel vzdát – aby nějak vypadal, je třeba pro studenty vše připravit (poctivě několik hodin na jednu přednášku). To nezvládnete - únava a vyčerpanost vás dále nepustí. Sloužit bohoslužby je pro mě radost, ovšem vyžadují energii a soustředění. Více než jedna za den se nedaří. A o restaurování farního kostela a zejména stavebních a ekonomických starostí s novostavbou materiálově a technologicky atypické kaple, kterou si farníci přáli, ani nemluvě. Služba ve věznici je také limitující. Zvládám tak 25 % toho, co jsem dříve dělal, a hrozně mě to mrzí i štve. Jako bych byl už téměř k ničemu. Všechno dělám rád, nerad se s něčím z toho loučím. Znáte to: milujeme, co opouštíme.)
Filipova nemoc se paradoxně stane příležitostí pro všechny. Příležitostí, jak být dobrou matkou, otcem, dítětem. Jak si najít holku a jak o ni nepřijít. Jak zkrotit ego a nemyslet jen na sebe... Věřím, že takové situace v našich životních příbězích mohou přinést mnoho pozitiv. Přemýšlím, co z toho vytěžit pro vás čtenáře, a napadá mě rozhodně toto: k obnovení hezkých vztahů není třeba čekat na těžkou nemoc, udělejte si čas teď! ;-)
