Jedna legenda hovoří o tom, že králové nebyli pouze tři, ale čtyři. A ten čtvrtý nenesl ani zlato, ani kadidlo, ani myrhu, ale nesl tři drahé kameny, které chtěl obětovat nově narozenému králi židovskému.
Tento čtvrtý král na své cestě nejprve viděl pohozené nahé dítě, zraněné na pěti místech, na obou rukou, obou nohou a na boku. Toto dítě vzal, a aby bylo zachráněno, obětoval první ze tří drahých kamenů.
A pak šel dál a viděl zástup, který doprovází chudou vdovu. A ta vdova nese ke hřbitovu svého jediného syna a celá rodina zoufá, protože tento byl jediný, který je mohl uživit. Král obětuje druhý kámen, aby tuto rodinu zachránil.
A jde ještě dál a setkává se v městě s lidmi, kteří jsou drženi v zajetí násilnickým vojskem a žádají výkupné, jinak je zabijí. A král obětuje třetí ze svých drahých kamenů.
A jde dál a vidí lidi, kteří jsou odsouzeni na galeje, a on – protože už nemá nic – prodá sám sebe, za ně, na ty galeje. A tak se mine se svým úkolem, přinejmenším v tom jeho prvním plánu. Nedojde nikdy do Betléma. Nikdy se nepokloní dítěti, které se narodilo v jeslích. žije v zajetí v daleké zemi a je stále sužován výčitkou, že nenaplnil svůj úkol, pro který se vydal na cestu.
Po mnohých letech je propuštěn, vrací se, přichází do cizího města a vidí muže, který je veden na popravu, který si nese kříž. A pod jeho křížem náhle pochopí, že tento muž je oním tajemným králem, ke kterému byl kdysi dávno vyslán. A protože už nemá nic, vztahuje k němu své prázdné ruce. Do prázdných rukou skanou tři krůpěje krve, které se podobají třem vzácným kamenům, které kdysi nesl a které proměnil.
