"Maria, chtěla bych zpívat, proč miluji tě,
proč při tvém jménu se mé srdce rozplesá
a proč se nevylekám, pomyslím-li skrytě
na velikost, kterou ti dala nebesa.
Kdybych o velebné tvé kráse rozjímala,
o kráse zářivé, jež předčí světců jas,
pak bych se uvěřit, že jsem tvé dítě, bála
a oči před tebou klopila pro úžas.
Dítě má touhu matce projevovat něhu,
chce, aby sdílela radost i bolest s ním
tys, Matko, plakala pro mne na cizím břehu,
abys mě uvítala šťastným objetím.
Když podle evangelia mám na mysli tě,
tu odvážím se být ti blízko docela
A není nesnadno chápat, že jsem tvé dítě:
jak já jsi znala smrt, jak já jsi trpěla.
Když anděl z nebe ti nabízí stát se Matkou
vševládnoucího Boha, vidím tajemství,
ty dáváš přednost před tou výzvou hořkosladkou
pokladu nezměrnému, jímž je panenství.
Chápu, že duši tvou, Neposkvrněná Panno,
nad pobyt v nebesích si zamiloval Pán,
že sladké, pokorné tvé duši bylo dáno
pojmouti Ježíše, ten Lásky Oceán!...
Má milovaná Matko, ačkoliv jsem malá,
Všemohoucího mám, jako ty, v objetí.
Proč by se moje slabost strachovala,
vždyť poklad matky vždycky patří dítěti.
A já jsem tvoje dítě, Matko moje milá,
což nepatří mi ctnost, síla a láska tvá?
A když mi do srdce vstoupí Hostie bílá,
tu Ježíš myslí, že u tebe spočívá!...
Již brzy rajský zpěv slyšet mi bude přáno,
již brzy uvidím tě v krásných nebesích.
Ty, jež jsi s úsměvem vítala moje ráno,
přijď, Matko, s úsměvem i v stínech večerních.
Teď už se nebojím tvé slávy ani skrytě,
s tebou jsem trpěla a toužím nyní jen,
Maria, na tvém klíně pět, proč miluji tě
a opakovat ti, že jsem tvým dítětem!..."
autorka básně - sv. Terezie z Lisieux
socha - Bílá Panna známá jako Usměvavá Panna z katedrály Panny Marie v Toledu