Tak jsme začali výuku nepovinného předmětu náboženství, jsou to takové radostné hodiny. Každým rokem je ve farnosti po skupinách vyučována stovka předškolních dětí, žáků, učňů a studentů. Člověk by měl o víře, v níž byl pokřtěn a jíž vyznává, něco vědět. Někteří z jmenovaných katechizovaných v tom tak trochu zahanbují dospělé. Není to přece jen výzva? ???? Každopádně nejvíc jsou osobní vztahy a to, že se máme rádi. To už není vzdělanost či inteligence – to je moudrost.
(Víru nikoho nezlehčuji a nepovažuji za hloupou. Právě proto jsem jako kněz měl zájem o doktoráty na ne-církevních školách.)