z jeho (spisu) Vyznání
"Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a přece tak nová,
pozdě jsem si tě zamiloval!
Ty jsi byl uvnitř a já venku, a tam jsem tě hledal,
a já šeredný, vrhl jsem se na všecky krásné tvory, jež jsi stvořil.
Ty jsi byl se mnou, ale já jsem nebyl s tebou.
Vzdalovalo mne od tebe vše to, co by vůbec nebylo,
kdyby nebylo tebou.
Ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu.
Ty jsi se skvěl, zářil a zahnal jsi mou slepotu.
Tvá vůně mě zaujala,
vdechl jsem ji a dychtil jsem po tobě.
Okusil jsem tě a lačním a žízním po tobě.
Dotkl ses mne a vzplanul jsem touhou po tvém míru."