Se srdcem máme spojeno mnoho vyjádření typu: ruku na srdce, srdce na pravém místě, srdce na dlani, srdečné pozdravení apod. Dnes se v našich chrámem medituje o tom, jaké bylo Ježíšovo srdce. Srdce se chápe jako synonymum duše. Naše spiritualita vztahů může vycházet už jenom ze samotné analogie biologického srdce. Srdce diastolicky dává a systolicky přijímá. Obojí patří k hloubce vztahu: umět dávat i umět přijímat. Ne každý to umí. Ne každý se však vzdává a neučí se tomu.
A co kněz v sekularizované, a přitom duchovno tak hledající společnosti? Karl Rahner píše: „Souhrnem lze říci, že kněz zítřka bude mužem s probodnutým srdcem. Probodne ho svět bez Boha a vlastní neúspěchy. Probodne ho bláznovství lásky a vědomí vlastní ubohosti. On sám však bude pevně věřit, že jen takovýmto srdcem může proudit síla jeho poslání.“
