Milí farníci!
Nechtěl jsem psát o sobě, ptáte se však často, jak to vypadá s mým zdravím. Mám vydatné denní porce léčiv, mnoho speciálních vyšetření a od včerejška (19.1.) zejména další prodloužení přísných režimních a pracovních omezení nejméně o měsíc a půl, což mě mrzí. Nejen mrzí, ale vnitřně štve.
Nechtěl jsem psát o sobě, ptáte se však často, jak to vypadá s mým zdravím. Mám vydatné denní porce léčiv, mnoho speciálních vyšetření a od včerejška (19.1.) zejména další prodloužení přísných režimních a pracovních omezení nejméně o měsíc a půl, což mě mrzí. Nejen mrzí, ale vnitřně štve.
Když jsem ale seděl na chodbě před specializovanými neurologickými ambulancemi ve svatoannenské fakultní nemocnici v Brně, cestou k nim před mýma očima defilovali mladí pacienti, kteří za sebou táhli zčásti nefunkční nohu, měli zkroucené a "opadnuté" ruce, pokroucené tělo i deformovanou tvář. A některé z nich vezl na vozíku jeden z jejich rodičů. Tyto nemocniční výjevy spolu s mým vysokým rizikem recidivy i dosavadními bolestmi a únavou přece jen způsobily, že jsem přijmul další zdravotnický plán.
Každopádně: děkuji za vaše zprávy a těším se, že až to půjde, osobně se s vámi zase setkám a budu pro vás moci pracovat!
S požehnáním každému z vás René