„Smějeme se hrdinství, smrti, víře. Také kněz, pokud už se v české kultuře objeví, pak jako kdosi k smíchu: sneseme jen hřímajícího, láhve objímajícího feldkuráta Katze nebo přihlouplé panáčky z Troškových filmů.
Domnívají se, že by se nic nestalo, pokud by se život obce omezil jen na Továrnu a Stadion a Supermarket, jen na Pohodu. A pokud má mít v jejich životě místo kněz, pak jen natolik, nakolik ho lze do pohody vměstnat: smí žehnat stříkačky a 24. prosince v noci smí tvořit jednu z kulis Vánoc, ale běda mu, pokud bude tím, kým z podstaty je: totiž prostředníkem mezi Nebem a zemí.“
- P. Štěpán Smolen
