Drazí farníci!
Děkuji vám za zájem!
Od cévní mozkové příhody se lidem zpravidla odvíjí nová etapa života – musí často měnit nejen styl života, ale rovněž zaměstnání, způsob dopravy, výživy, sociální vazby a podobně. Podle zásahu na mozku jsem neměl umět nejen mluvit, ale ani chápat a vyjadřovat se. Bohu díky je tomu ale jinak. Jsem za to Nejvyššímu vděčný.
Nyní se snažím rozmlouvat /viz fotografie, některé říkánky jsou jako pro malé děti; to je úsměvné ve vztahu k mé akademické a vědecké činnosti/ a dále se snažím stát a chodit s držením balance a podobně. Musí se bojovat každý den. Nevzdávám se.
Když mě na velké vizitě ošetřující lékař představoval panu primářovi, říkal, že jsem polymorbidní pacient /díky souběhu mnoha vážnějších diagnóz/. Byť se tak lidem nejevím a nehádali by to. I když si něco nesu dědičně, není to vše bez enormní snahy sloužit druhým jako nemalému činiteli mých potíží. Rád bych v souvislosti s tím 1) povzbudil /zejména vás z tak zvaných pomáhajících profesí/ a 2) poděkoval.
Ad 1) Aby člověk mohl dávat, musí adekvátně myslet i na sebe. A nad to čas na relax a příjemné věci je legitimní.
Ad 2) Děkuji vám za vaše projevy přízně a nabídky pomoci! Novému panu českému primasovi Janu Graubnerovi, panu biskupovi Pavlu Posádovi a spolubratřím kněžím za celebrované mše svaté, laikům i řeholním společenstvím zde i v zahraničí za modlitby a zdravotnickému personálu za každičkou pomoc a službu!
