Jako po oslavě Kristova narození následuje památka jeho Jména, tak i po oslavě narození jeho Matky následuje památka jejího Jména. V biblickém prostředí má osobní jméno mnohem hlubší smysl než pouhé administrativní označení.
Jména biblických osob často vyjadřují i jejich vztah k Bohu. Hebrejské jméno Marjam či Mirjam bývá vykládáno různě (Paní, Krásná, Hvězda mořská, ...), tyto výklady jsou však spíše alegorické než etymologické. Protože se toto jméno vyskytuje v bibli poprvé u sestry Mojžíše (Ex 15,20), není vyloučen jeho egyptský původ – pak by mohlo znamenat „Bohem milovaná a Boha milující“. Liturgická oslava Jména Panny Marie začala ve španělské diecézi Cuenca (1513), postupně se rozšířila po celém Španělsku a slavila se 17. září; po vítězství polského krále Jana Sobieského nad tureckým vojskem u Vídně (12. 9. 1683) ji zavedl papež Inocenc XI. pro celou církev a stanovil pro ni neděli v oktávu svátku Narození Panny Marie; při liturgické reformě za Pia X. (1912) pak byla přeložena na 12. září.
