Plníme si SVÉ SNY

René Strouhal

Má doktorát z  filozofie a pedagogiky. Byl jáhnem ve Znojmě a kaplanem ve středisku mládeže v Osové Bítýšce. Od roku 2007 působí jako farář v Moutnicích u Brna a v Nesvačilce. V rámci osvěty spolupracuje s Českou televizí. Zahrál si v klipu „To až jednou” skupiny 05 a Radeček. Obdivuje svatou Zdislavu a pravidelně putuje do Jablonného v Podještědí. Má rád cestování. Parťačkou je mu Falina, fenka čínského policejního psa Sherlocka.

 

PŘEDHODILA NÁS VEPŘŮM

 „Kdepak knězem, popelářem jsem chtěl být. Jednou jsme s klukama utekli ze školky a špehovali jsme popelářské auto. Když nás paní učitelka našla, naklonila nás před domácí chlívek a vyhrožovala, že jestli ještě jednou zdrhneme, hodí nás prasatům, aby nás sežrala,“ směje se René Strouhal, který měl ke kostelu blízko a sám ministroval. „O kněžství jsem uvažoval, ale neměl jsem odvahu, chtěl jsem se stát učitelem. Když ale před maturitou navštívil naši zemi papež Jan Pavel II., jeho oddanost službě Bohu a lidem mě ohromily a rozhodl jsem se vstoupit do kněžského semináře. A nakonec jsem složil slib a katolickým knězem jsem se stal. Životní zkušenosti jsem ale nabíral až cestou,“ vypráví farář.

 

SPĚCHEJME MILOVAT LIDI

„Vzpomínám na dědečka, který mi dal nevědomky velkou lekci. Nějakou dobu jsem studoval mimo domov a  jediné spojení s  rodinou byly dopisy. Telefon jsme neměli, mobil neexistoval. To víte, jako mladý kluk jsem těm dopisům moc nedal, a děda přitom chodil denně kontrolovat schránku. Když jsem se vrátil domů, byl v nemocnici na přístrojích. Už jsme si nic neřekli. Nevnímal a brzy ‚odešel‘. To byla moje osobní prohra a já si slíbil, že se budu o  své blízké zajímat, ať se děje cokoli,“ říká s dojetím René. „Spěchejme milovat lidi, neboť rychle odcházejí“, dodává ještě svůj oblíbený citát. Se stejným přístupem se stará o  hutnický kostel a svou farní rodinu. A jak vypadá jeho běžný den? „Ráno vstanu, pak si zacvičím a po snídani je čas na duchovní potravu, na modlitbu a studium bible. Následují osobní nebo úřední jednání, po obědě učím na základce a  potom za mnou chodí farníci ohledně přípravy svátosti křtů, svateb, ale i  pohřbů. K  večeru běžím zpovídat, pak se přesunu k  oltáři sloužit bohoslužbu. A potom ještě učím starší studenty. No, a někde mezitím chodím se psem na procházku,“ poodhalil farář, který kromě všeho zaštiťuje také stavbu kaple v Nesvačilce.

 

PROJEKT Z PRVNÍ REPUBLIKY

Architekt Jan Říčný ji pojal jako válcovou dřevostavbu s  kamenným soklem. Po vnitřním obvodu kaple se nachází sedm trámů uspořádaných do tvaru jehlanu, které se spojují v  kruhu a  tvoří otvor ve střeše. Jsou symbolickým vyjádřením Sedmera bolestí Mariiných. Projekt kaple se stal v  roce 2017 Dřevostavbou roku a základní kámen požehnal v roce 2009 papež Benedikt XVI. A jak se k tomu dostal René? „Když jsem nastoupil jako farář, farníci z Nesvačilky se mi svěřili, že touží po kapli, na kterou se už za první republiky založila sbírka, všechno ale překazila válka. Přišlo mi to symbolické, protože jsem vystudoval techniku a bavila mě deskriptivní geometrie. Jejich sen se stal i  mým snem,“ vzpomíná duchovní. Původně mělo jít o menší lidovou stavbu, ale nakonec vyhrál projekt architekta Říčného.

NÁVRAT KE STARÝM ŘEMESLŮM

„Na začátku jsem byl trochu skeptický. Jde o kapli v polích, kousek od vesnice, bál jsem se o její údržbu po dostavění. Pak jsem ale jejímu kouzlu podlehl i já a celý projekt jsem si vzal za svůj. No a od roku 2014 na tom usilovně pracujeme. Kaple vzniká ze sbírek a pořád ještě není dokončená. Občas scházely peníze, ty vlastně schází pořád. Pomáhali jsme i jinde, třeba na Jižní Moravě při tornádu, nebo teď na Ukrajině. Stavbu zpomalil covid i  současná inflace. Ale nevzdáváme se! Jsme rádi za každý příspěvek,“ říká sympatický muž a ukazuje nám skoro dostavěnou kapli. „Jde o unikátní návrat ke starým řemeslům, jako je tesařina a kamenictví. Tak třeba konstrukce střechy vznikla bez použití jediného hřebíku nebo šroubu. Dřevo pochází ze žďárských lesů hraběte Kinského a  obrovské pokácené kmeny museli chlapi v lesích opracovat ručně. Máme tady i tisíce lamel, které znázorňují nebeskou část. Padesát pět oken v plášti stavby symbolizuje Mariiny slzy bolesti a vějířovitý strop ve tvaru vejce zase nový život vzešlý z Ježíšovy a Mariiny oběti. Hotová je i podlaha z udusané hlíny. Tím se dovršuje ideál přírodní kaple, roste z hlíny, kamene a dřeva až ke světlu. I zvon už máme, to je dobré znamení. Jsem moc rád, že kaple spojuje lidi a mají o ni zájem i mladí. Přeju všem, aby jejich život stál na tak pevných základech jako naše kaple.“

 

Na dostavbu kaple můžete přispět i vy, více informací najdete na: www.kaplenesvacilka.cz