Jaká chy­ba nebo jaký roz­díl mezi na­ši­mi církve­mi nám může za­brá­nit v tom, abychom se měli rádi?

V Pa­ler­mu, ital­ském měs­tě, pro­ží­va­jí růz­né křes­ťan­ské ko­mu­ni­ty živý di­a­log, kte­rý vy­ža­du­je překonává­ní ně­kte­rých pře­ká­žek. Bi­a­gio a Zina vy­prá­vě­jí: „Jed­nou nás náš zná­mý pas­tor po­zval k něko­li­ka ro­di­nám ze své církve, kte­ré nás ne­zna­ly. Při­nes­li jsme něco na oběd, ale tyto ro­di­ny nám daly na­je­vo, že se­tká­ní není pří­liš ví­ta­né. Zina jim vlíd­ně na­bíd­la ně­kte­ré spe­ci­a­li­ty, kte­ré při­pra­vi­la, a na­ko­nec jsme spo­leč­ně po­obědva­li.

Po obě­dě za­ča­li po­u­ka­zo­vat na chy­by, kte­ré vi­dě­li na naší církvi. Ne­chtě­li jsme s nimi vstou­pit do slov­ní ro­ze­pře a řek­li jsme: Jaká chy­ba nebo jaký roz­díl mezi na­ši­mi církve­mi nám může za­brá­nit v tom, abychom se měli rádi? Byli zvyklí, že os­t­ré kri­ti­ky ob­vykle po­kra­čo­va­ly dál a dál, a naše od­po­věď je pře­kva­pi­la a od­zbro­ji­la. Jaká chy­ba nebo jaký roz­díl mezi na­ši­mi církve­mi nám může za­brá­nit v tom, abychom se měli rádi?