V době, kdy se tradiční "tři králové" Kašpar, Melichar a Baltazar vydali na cestu za hvězdou, vypravil se na podobnou cestu i "čtvrtý král", jménem Melknazar. Také on nesl pro Krále, nově narozeného v Betlémě, bohaté dary. Avšak Melknazar měl velmi citlivé a milosrdné srdce. A tak se místo přímého putování za hvězdou pořád zastavoval s chudými, nemocnými, opuštěnými, smutnými a jinak potřebnými lidmi. A vše, co měl, jim rozdal. Nakonec se takto toulal světem po celých třicet tři let. Nakonec dorazil ušlý, vyčerpaný, s úplně prázdnýma rukama ne do Betléma, ale do Jeruzaléma. A tam se dozvídá, že se s Ježíšem již nepotká - právě byl ukřižován.
Celý smutný odchází z Golgoty, od kříže s bezvládně visícím Ježíšovým tělem, když tu se najednou všechno kolem něj rozzáří a v srdci uslyší hlas Kristův hlas: "Melknazare, Melknazare! Nebuď smutný, že jsi nestihl navštívit Krále! Neplač, že máš úplně prázdné ruce! Opravdu, Melknazare, vše, cos rozdal, dal jsi mně. Protože já jsem v těch, se kterými ses setkal. Všechno, co dobrého učiní lidé někomu chudobnému, trpícímu, nešťastnému, mně učiní. Děkuji ti, Melknazare!"
