Máme dnes svátek Anežky Přemyslovny.
„Tiší a srdcem prostí
zrcadlem minulosti
nám hledí v tvář.
Tak mnoha staletími,
dny dobrými i zlými,
prosvítá Anežky zář.“
(Marie Holková, Novéna k svaté Anežce)
Revoluční svatořečení
Jistě nejeden z nás ji má spojenou také s jistou euforií sametových týdnů roku 1989.
Přípravou Anežčina svatořečení se zabývaly dva výbory: římský, v čele s Jaroslavem Škarvadou, biskupem pro československý exil, a pražský, v čele s Antonínem Liškou. Vše se odehrávalo v „revolučním“ roce 1989, ve všeobecně napjaté atmosféře tušení, že „vše konečně praskne“. Zatímco na některých místech to vřelo přípravami na předání politické moci, arcibiskupský palác se stal centrem příprav na události související se svatořečením. Chystala se pouť do Vatikánu, vydávaly se nejrůznější tiskoviny k plánované události. V den svatořečení vysílal Vatikánský rozhlas mši v českém jazyce, účastnil se jí mimo jiné jezuita Josef Koláček a manželé Zdena a Pavel Konzalovi. „Vaše pouť nesmí končit dnes. Její poslání si odnášejte do svého každodenního života,“ řekl na závěr mše papež Jan Pavel II. „Cítíme příchod těchto lepších dob ve vzduchu jako jarní vánek dotýkající se našich srdcí,“ prohlásil tehdy Tomáš Halík. Anežčino svatořečení proběhlo 12. listopadu 1989. O pět dní později brutální policejní zásah proti studentské demonstraci na Národní třídě odstartoval to, co dnes nazýváme „sametovou revolucí“...
(K výročí svatořečení sv. Anežky České, Amaya Marie Tomanová: Svatá Anežka – světice, která se pro víru zřekla trůnu)